Narodila se roku 1942 v Českých Budějovicích. Tatínek byl lékař – internista. Maminka byla dlouhá léta v domácnosti a o mnoho let později prodávala desky v prodejně Supraphonu v Celetné ulici v Praze. Má mladšího bratra Honzu, který v roce 1968 emigroval do Kanady a žije tam dodnes.

Od roku 1952 studovala gymnázium v Poděbradech. Amatérsky začala zpívat s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady. V nedalekém Nymburce zpívala na odpoledních čajích.

V letech 1959-62 byla zaměstnaná ve sklárnách a tři roky marně usilovala o doporučení továrny k pohovorům na medicínu. Maminka tehdy objevila v Literárních novinách inzerát na konkurz do pardubického Stop divadla. Jednu sezónu (1962-63) v tomto divadle vystupovala. V roce 1963 získala angažmá v divadle Alfa v Plzni spolu s Bobanem Ondráčkem. Jejich první inscenace byla od Ludvíka Aškenázyho UKRADENÝ MĚSÍC.

Od září 1964 byla v Praze. Na radu Jana Schneidera byla angažovaná v Divadle Rokoko na Václavském náměstí. Z divadla právě odešla Eva Pilarová. První premiérou na podzim toho roku bylo Schneiderovo pásmo CHAN&SON. V té době se několikrát objevila i v TV pořadu Vysílá studio A.

V prosinci 1965 se poprvé sešli Helena Vondráčková, Vašek Neckář a Marta Kubišová v Rokoku a začali zkoušet představení ČEKÁNÍ NA SLÁVU. Sezóna v roce 1966 byla úspěšná. Přišla i stříbrná Bratislavská lyra za duet OH, BABY, BABY s Helenou. Také účinkovala ve filmu Jana Němce MUČEDNÍCI LÁSKY.

V roce 1967 získala Zlatého slavíka za rok 1966 a bronzovou Bratislavskou lyru za duet NECH TU LÁSKU SPÁT s Waldemarem Matuškou. Také účinkovala v seriálu PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. režiséra Jaromíra Vašty.

V lednu 1968 byla i s Helenou a Vaškem v Cannes na soutěži MIDEM. V březnu pak byla premiéra představení FILOSOFSKÁ HISTORIE v Rokoku. V dubnu vystupovala v pařížské Olympii na pozvání Bruna Coquatrixe. Získala zlatou Bratislavskou lyru za píseň CESTA a účinkovala v TV recitálu NÁHRDELNÍK MELANCHOLIE režiséra Jana Němce.

Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 se její píseň MODLITBA PRO MARTU údajně stala národním protestsongem. V listopadu pak vzniklo trio Golden Kids – Helena, Vašek a Marta.

V lednu 1969 bylo trio Golden Kids v Cannes, ale právě v těchto dnech se na Václavském náměstí upálil Jan Palach. V anketě Zlatý slavík za rok 1968 byla zlatá. Na show Golden Kids (Micro Magic Circus a Music Box No. 1) se psaly přímo nadšené kritiky.

V roce 1969 měla první svatbu – jejím manželem se stal režisér Jan Němec. Ten s ní v tom roce natočil TV hudební medailon PROUDY LÁSKU ODNESOU, výtvarně stylizovaný Ester Krumbachovou. Jednalo se vlastně o klipy k jejímu prvnímu sólovému albu SONGY A BALADY.

V lednu 1970 s Helenou a Vaškem natáčeli podle scénáře Jaroslava Dietla a v režii Jaromíra Vašty film v koprodukci se SWF (Südwestfunk) s názvem REVUE PRO NÁSLEDNÍKA TRŮNU. Tento film byl u nás uveden až po revoluci. 6. ledna s programem Golden Kids (Music Box No. 2) vyprodali Lucernu. Opět byla „zlatá slavice“ za rok 1969, ale cenu obdržela už jen soukromě za dveřmi redakce Mladého světa.

Její poslední vystoupení s Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 ve sportovní hale v Ostravě. Pragokoncert jí od února zakázal uměleckou činnost. Byla totiž příliš spjatá se „srpnem 68“. A kvůli podvržené pornofotografii byl důvod k zákazu na světě. Trio Golden Kids se rozpadlo 3. února 1970.

Zřejmě všechny tyto náhlé události posledního roku měly za následek, že v roce 1971 potratila a prožila klinickou smrt. Manžel Jan Němec později emigroval do USA. V té době se živila lepením sáčků na hračky. V roce 1974 měla druhou svatbu –manželem se stal režisér Jan Moravec. V roce 1977 se stala signatářkou a následně (po uvěznění Václava Havla) byla i mluvčí Charty 77. Podobně jako ostatní signatáři byla i já průběžně sledována STB. Následující rok se podařilo v bytě Jaroslava Hutky natočit lidové písně pro švédské vydavatelství Šafrán 78’ pod názvem ZAKÁZANÍ ZPĚVÁCI DRUHÉ KULTURY. 1. června 1979 se jí narodila dcera Kačenka. V letech 1981-89 byla zaměstnaná jako referentka zásobování ve Výstavbě sídlišť.

10. prosince 1988 byla pozvána na první „povolenou“ demonstraci ke 40. výročí vyhlášení Deklarace lidských práv. Zazpívala tedy na Škroupově náměstí hymnu. Šlo vlastně o její první veřejné vystoupení od roku 1970.

„Sametová revoluce v roce 1989 mě opět rozezpívala. Z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí jsem 21. listopadu poprvé po letech zazpívala Modlitbu pro Martu a hymnu, po boku jsem tehdy měla kamaráda Václava Havla. Připadala jsem si opravdu jako ve snu! Můj první návrat na pódium se pak uskutečnil 3. prosince v rámci Koncertu pro všechny slušný lidi. Supraphon ještě v prosinci toho roku vydal reedici mého jediného alba Songy a balady. Jeho křest po dvaceti letech se konal v Lyře Pragensis.
Můj první samostatný koncert se uskutečnil 2. června 1990 v Lucerně, kde mi byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. Hudební doprovod mi tehdy dělala skupina Energit Luboše Andršta“, říká na svých oficiálních webových stránkách Marta Kubišová.

V roce 1991 se poprvé začaly vysílat vánoční Adventní koncerty pro ČT. Nápad vzešel od režiséra Jaromíra Vašty. V únoru 1992 se rozjel i pořad na pomoc zvířatům „Chcete mě?“, který se vysílá dodnes.

Koncert Golden Kids Comeback se uskutečnil 3. listopadu 1994. Tento koncert si trio zopakovali i v následujícím roce a tím éra Golden Kids skončila.

28. října 1995 získala (z rukou prezidenta ČR Václava Havla) Státní vyznamenání za zásluhy a později také Svatováclavskou cenu. V rámci udělování cen Akademie populární hudby jsem byla v roce 1998 uvedena do Síně slávy. V roce 1997 vyšla první biografická kniha CHYTAT SLUNCE, kterou napsal Adam Georgiev.
Druhá biografická kniha ASI TO TAK SÁM BŮH CHTĚL pak vyšla v roce 2005 a jejím autorem je Luboš Nečas. Již několik let jsem čestnou členkou správní rady v Nadaci na ochranu zvířat a také jednou z patronek Projektu Šance.

Od 2. poloviny 90. let je její domovskou scénou Divadlo Ungelt v Praze a jeho ředitel Milan Hein je jejím blízkým kamarádem. V listopadu 2001 měl v Ungeltu premiéru komorní muzikál LÍP SE LOUČÍ V NEDĚLI od Andrew Lloyda Webbera, za který v roce 2002 získala cenu Thálie. V roce 2008 vydal Supraphon DVD PŘÍBĚH. Jde o výběr klipů především z 60. let, ale i ze současnosti. Poslední recitál v Divadle Ungelt se jmenuje S NEBÝVALOU OCHOTOU… a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé na scéně s kapelou (buď Petra Maláska nebo Karla Štolby). V roce 2010 vyšlo v Supraphonu také 3CD VYZNÁNÍ. (Zdroj fotografie: http://www.martakubisova.cz/ - Jadran Šetlík)