Scéna.cz 

Marie Tauberová - emeritní sólistka Národního divadla

Emeritní sólistka Národního divadla Maria Tauberová zemřela 16. ledna 2003. Během svého působení v Národním divadle patřila k předním a nezastupitelným sólistům opery. Stálou členkou divadla byla v letech 1936 - 1973.
Rozloučení s Marií Tauberovou se konalo v pátek 24. ledna 2003 ve 13.00 h z jeviště Národního divadla.

Maria Tauberová (vlastním jménem Marie Proskeová) se narodila 28.4.1911 ve Vysokém Mýtě, v roce 1919 se rodina přestěhovala do Vídně. Její mimořádný pěvecký talent se projevil na vídeňské Hudební akademii, kde původně studovala klavírní hru. Ve zpěvu se dále vzdělávala v Miláně a v Praze. V roce 1936 vzbudila na koncertě České filharmonie pozornost interpretací sopránového partu v Mahlerově IV. symfonii, kde již vystoupila pod uměleckým jménem Maria (Marja) Tauberová. Národní divadlo ji proto pozvalo k hostování do role Gildy v Rigolettovi a po zkušebním výkonu jí Václav Talich okamžitě nabídl sólistickou smlouvu.
Stala se ideální představitelkou koloraturních rolí, Olympie (Hoffmannovy povídky, 1936), Filiny (Mignon, 1937), Rosiny (Lazebník sevillský, 1938), Oskara (Maškarní ples, 1939), Karoliny (Dvě vdovy, 1946, 1962), Konstance (Únos ze serailu, 1949) nebo Královny noci (Kouzelná flétna, 1957). Díky svému hlasu dívčího témbru se zvonivými výškami, hereckému talentu a sympatickému zjevu strhujícím způsobem vytvářela postavy, poutající svou ženskostí, a vtiskla jim svůj osobitý šarm a vkusnou koketérii. Tak se stala obdivovanou Liškou Bystrouškou (1937), Violettou (La Traviata 1943,1959), Sněguročkou ve stejnojmenné opeře Rimského-Korsakova (1950), první Mirandolinou Bohuslava Martinů při světové premiéře ve Smetanově divadle (1959) či Slečnou Wordsworthovou v Brittenově Albertu Herringovi (1966). Její mistrovské provedení titulní role Julietty Bohuslava Martinů (1963) je zachyceno i na gramofonové desce. Zvláštním a přece poutavým vybočením z těchto postav byla lyrická a jemná Eva z Wagnerových Mistrů pěvců norimberských (1958). S diváky se rozloučila dne 25. dubna 1976 na jevišti Smetanova divadla v roli Karoliny ve Smetanových Dvou vdovách.
Jako operní a koncertní zpěvačka reprezentovala české umění takřka po celém světě, často v umělecké spolupráci se svým manželem, dirigentem a klavíristou Jaroslavem Krombholcem. Natočila řadu gramofonových a rozhlasových snímků, jejího hereckého umění využíval i film, např. U nás v Kocourkově s Janem Werichem. Byla vyhledávanou interpretkou písní (V. Novák, J. Křička, S. Prokofjev) i kantátových a oratorních děl (G.B. Pergolesi, J. Haydn, L. van Beethoven). Odešel s ní jeden z posledních pamětníků Talichovy éry a jeden z největších umělců 20. století.