Scéna.cz 

Loutnista Jan Čižmář vydává unikátní album

Album, které Supraphon nyní vydává v edici Hudba Prahy 18. století, se zabývá dílem významného loutnisty a skladatele hraběte Jana Antonína Losyho (1651–1721) z neobvyklého úhlu pohledu. Losy je znám jako přední osobnost pěstování hry na loutnu v habsburské monarchii, zejména ve Vídni a v Praze. Mezi mnoha rozptýlenými prameny je řada dokladů o tom, že některé jeho sólové skladby byly hrány také jako komorní hudba v různých kombinacích s dalšími nástroji, i když se bohužel nedochovaly žádné doprovodné party. Hráč na historické nástroje, pedagog, badatel a producent Jan Čižmář zrekonstruoval pro album vybrané ansámblové skladby, aby ukázal rozmanitost možných nástrojových obsazení naznačených v některých pramenech. Album příznačně nazvané Losy, Weiss: Loutnová hudba v Praze a Vídni circa 1700 dále představuje původně loutnové skladby v alternativních, avšak originálních dobových verzích.

Zhruba po dvě století byla loutna hlavním nástrojem, na němž mohl virtuózní hudebník předvést své umění a výrazové schopnosti. Její intimita vyžaduje pozorný poslech a dochované skladby velkých mistrů ukazují, jak právě toto bylo důležité; dobové prameny se zmiňují o tom, jak proslulí hráči dokázali působit na emoce posluchačů. V první polovině 17. století byl dřívější „renesanční“ styl vystřídán novým, s francouzským hudebním stylem, založeným na taneční a vokální hudbě pařížských Ballets de cour. Hudba velkých pařížských loutnistů, jako byli François Dufaut, Denis Gaultier či Charles Mouton, využívající nové ladění loutny a pro ni typický style brisé (lomený styl hry) je v překvapivě velkém množství dochována i v nefrancouzských pramenech většinou z německojazyčných oblastí, včetně šlechtických knihoven habsburské říše. Losyho hudba je pak jedním z vrcholů tvůrčího uchopení průniku francouzského stylu do střední Evropy.

Jan Čižmář k albu poznamenal: „Myšlenka alba s dílem Jana Antonína Losyho je součástí širšího projektu, který se jmenuje „Losyana“ a obsahuje čtyři části: rozsáhlou studii (Acta Losyana) o jeho díle, rodině a historických souvislostech, a to nejen hudebních, katalog jeho děl (Opera Losyana), který zahrnuje i ta nově objevená, která jsou pak publikována v řadě Editio Losyana, a některá z nich nahrána právě na tomto albu.
Můj zájem o Losyho je dlouhodobý. Cítil jsem vůči němu dluh, protože mi přijde, že jako loutnista je nedoceněný; často se totiž říká, že ve své době byl oceňován především proto, že byl šlechtic. A právě to má naše album napravit a ukázat, že byl obdivován zejména proto, že jeho hudba má nesporné kvality.“

Po smrti se Jan Antonín Losy dočkal pocty od svého mladšího kolegy Sylvia Leopolda Weisse, který jeho památku zvěčnil svým slavným Tombeau. K tomu Jan Čižmář poznamenal: „Skladba Tombeau je na albu záměrně umístěna až na konci. Tvoří hudební poctu skladbám Jana Antonína Losyho, a posluchač tak dostává nahrávky v uceleném dramaturgickém kontextu s poutavým příběhem.“
Jan Čižmář přizval k realizaci nahrávky kolegy z polského souboru {oh!} Ensemble, v jehož čele je houslistka Martyna Pastuszka. Výsledkem je objevná nahrávka, jež v premiéře představuje Losyho loutnové skladby v neobvyklých a pestrých zvukových podobách, a vychází u Supraphonu na CD i v digitálních formátech.

www.supraphonline.cz