Scéna.cz 

Zdravý nemocný chlapec Eman

Divadlo Xaver uvedlo na Malé scéně divadla Minor premiéru inscenace NÁŠ EMAN ANEB NEFŇUKEJ, jež autorsky připravil a sám hraje Antonín Novotný.
Novotný se nechal inspirovat knížkou burgundského spisovatele Freda Bernarda /1969/. Původní příběh vypráví o chlapci jménem Jesus Betz, který se narodil postižený: narodil se totiž bez končetin. Zpočátku mu život usnadňuje tatínek, který ho vozí v tašce na zádech a podporuje ho v jeho cvičeních a posilováních. Nakonec se chlapec opravdu osamostatní a dostane se k cirkusu.
Původní povídka je založena na tom, že chlapec je postižený, ale má krásný hlas. V cirkusu pak najde artistku, která má všechno, co jemu chybí: cvičené tělo, krásu, úspěch, ale je němá. Tím, že se ti dva najdou a doplní se, vytvoří dokonalý pár.

Antonín Novotný ve svém vyprávění učinil úkrok směrem k loutkovému divadlu. Chlapec trénuje své zuby a jejich stisk a ty mu postupně nahrazují údy. Za tatínkovy pomoci se vypracuje tak, že se stane téměř samostatný. Jesus Betz – v představení Novotného přejmenovaný na Emana, protože v našich krajích se se jménem Ježíš setkáváme spíše jako s citoslovcem, jež vyjadřuje naše překvapení či nelibost, ale nikoliv jako se jménem křestním, dostal malý Jesus jméno Eman /Emanuel/, což je de facto totéž, jen je v tom jménu ještě více posměchu.
Ale to vlastně vůbec nevadí. Vždyť malý Eman musí čelit nejen pohrdání, ale i jiným těžkostem, které mu jeho postižení připravuje.
Novotný nepředvádí žádnou loutkářskou ekvilibristiku. Jeho představení je ostentativně chudé v tom dobrém slova smyslu, průhledné, v prostředcích jednoduché. I když by se občas snesla jako u kouzelníků pohledná asistentka, má představení půvab právě ve své přiznané a záměrně pěstované prostotě, bez níž nakonec takové společné artistické vystoupení, kdy Eman cvičí pod kupolí cirkusu s krásnou artistkou, by mohlo vyznít sentimentálně a lacině. Emanovi totiž pro toto vystoupení chybí úplně všechno a přesto díky nové přítelkyni, která ho drží, poponáší a létá s ním, se stane opravdovým artistou. Minimálními divadelními prostředky sděluje Novotný hlubokou jevištní metaforu, nebojme se říct poselství o lidském partnerství, k němuž jsme byli stvořeni. Individualismus současného světa s jeho soutěžením a soupeřením se pak v tomhle světle jeví jako nemoc, zatímco nemoc Emanova jako záchranné laso pro ty zdravé a vítězící. Možná Novotného k téhle myšlence nasměrovala i častá návštěva dětské onkologie, kde hraje nemocným dětem pohádky.
Občas by představení sneslo větší preciznost a jevištní slovo by někdy mohlo vyjít ze své citoslovné služebnosti a sdělit nám něco víc o hlavním hrdinovi, třeba ten prostý fakt, že je opravdu postižený. Je-li to tak klíčové sdělení pro celou hru, ráda bych to staromódně na vlastní uši slyšela. Loutečka sice nemá údy, ale jako divák jsem chvíli tápala, není –li to jen výtvarný počin. /Výprava: Dita Rakouská/.
Ale to je poznámka spíše technického rázu, která nemíří na podstatu jevištního sdělení – čistého a prostého jako je sama hlavní postava – chlapec Eman.

Divadlo Xaver: Náš Eman aneb Nefňukej!
Na motivy knihy Freda Bernarda Jesus Betz.
Úprava, režie, hraje: Antonín Novotný; výprava Dita Rakouská. Premiéra 19. listopadu 2010 na Malé scéně divadla Minor.