Scéna.cz 

K.Š.E.F.T. – kontrast psychologického šerosvitu

Činoherní klub uvádí inscenaci mladé britské autorky Sarah Pageové K.Š.E.F.T. v režii nového uměleckého šéfa Ondřeje Sokola. A ten se v podobných textech plných trapnosti, životních absurdit, s hlubokým ponorem do mezilidských vztahů cítí velmi dobře. Nejinak je tomu i v této inscenaci. Osobně mi sedí právě inscenace tohoto typu – kde je jasná symbolika scény, hereckého projevu, ale kde je nutné se zamyslet nad souvislostmi obsaženými v textu. A ještě jedna důležitá věc, na jevišti se schází nová úspěšná generace herců a inscenátorů. V případě Činoherního klubu jde štafeta kvalitních inscenací a hereckých osobností dál.
Rodiče po vzájemné dohodě pozvou domů pro svého milujícího pětadvacetiletého syna prostitutku. Snaha pomoci mu stát se plnohodnotným mužem se stane velkým třeskem pro všechny aktéry tohoto banálního příběhu…

V dětském pokoji plném artefaktů Hvězdných válek stojí zády k publiku v kostýmu Mistra Yody za zvuku dramatické filmové hudby zmíněné ságy pětadvacetiletý Jack. Se světelným mečem bojuje s imaginárním nepřítelem. Tento válečný „vstup“, naruší stoickým klidem jeho matka Antonie, která ve své reklamně vyumělkované kráse, organizuje přípravy pro první sexuální zkušenost svého syna do nejmenších detailů… „Umyl sis fanfulína…“
Scénu dětského pokoje střídá scéna přijímacího salónu, kterému dominuje teplá barva světlého dřeva s obrazem holandského malíře Vermeera. Z obrazu se na nás úpěnlivě dívá ženská postava. Služebnice? Panovnice? Pokorná v lásce nebo ve víře? Nebo se jen dívá? Právě tato hra se světlem je dominantní v odhalování temných stránek všech zúčastněných protagonistů. Ondřej Sokol klade velký důraz na detailní až cizelované vyjadřování herců. Právě tato slovní až reklamní umělost podtrhuje absurdity v soužití otce (Martin Finger) a matky (Lucie Žáčková). Oba protagonisté nejsou nic dlužni svým hereckým zkušenostem. Hlediště naplňují nepopsatelným napětím, až přemrštěnou tolerancí, hlubokou zamilovaností, obětavostí, aby jeden pro druhého udělal to nejlepší. Ale neodvratně se vtírá otázka, je jejich chování pravdivé nebo pečlivě naučené?

Proti přesně nalinkovanému úspěšnému životu rodičů stojí nevyzpytatelný, zdánlivě snadno programovatelný Jack. Václav Šanda zvládl obtížnost postavy handicapovaného mladíka na výbornou. Velmi zdatně přechází z dětské naivity až do mužské rytířskosti. Sám o sobě prozrazuje, že mu všechno prochází, protože je magor. Velmi sugestivně zvládá zlobu.
Velmi dobře si s postavou Julie, sexuální asistentky, poradila
Sandra Černodrinská. Život se s ní skutečně nemazlil. Přesto k Jackovi přistupuje obětavě ve snaze mu pomoci oprostit se od narýsovaných řádků. Její vstup do života Jacka velmi pravdivě oceňuje jeho otec Alastair (Martin Finger). Postava Julie má v textu vulgarismy, a někdy až hrubé vystupování, ale k ní to patří. I když na druhou stranu dává silně najevo, že není laciná prostitutka. Její submisivnost vůči penězům, a samotný název hry tuto linku podtrhuje, vždyť kšeft děláme jen pro peníze, bez ohledu na svou hrdost… V případě postavy Julie tomu tak jednoznačně není. Za svou hrdost bojuje a velmi tvrdě kontruje cizelované matce Antonii.
Samozřejmě můžeme důrazně konstatovat, že dramatička Sarah Pageová není Martin McDonagh, kterého Ondřej Sokol pro české jeviště objevil. Inscenace K.Š.E.F.T. má u diváků šanci uspět, zejména pro zrcadlo, které nastavuje problematice sexuální pomoci handicapovaným. A mezi dětskou populací mají různé poruchy typu ADHD, poruchy chování, autismu ad. vzestupnou tendenci.

www.cinoherniklub.cz