Scéna.cz 

Mnoho povyku pro nic - oslava singl pro všechny

Poslední režii v čele souboru Činohry Národního divadla v Praze nastudovala režisérka Daniela Špinar na scéně Stavovského divadla. Její rozloučení připadlo inscenaci MNOHO POVYKU PRO NIC z překladu Jiřího Joska. Inscenace nevybočuje z režijního rukopisu Špinar, přesto nabízí vynikající nápady a diváky určitě pobaví. Zejména, když ústřední dvojice Beatricie (Lucie Polišenská) a Benedika (Robert Mikluš) cílí do v současnosti velmi rozšířených singles. Obě postavy jsou zapřisáhlí odmítači lásky a manželství.

Fenomén doby nabízí více svobody v rozhodování, v náplni volného času, zejména v širokých možnostech vzdělávání, cestování aj. Přes veškeré vymoženosti sociálních a seznamovacích platforem, je čím dál obtížnější se seznámit, resp. najít tu pravou nebo toho pravého.
Hned v úvodu se na zemi objeví rozmístěná čísla. Mohlo by se zdát, že se jedná o vyznačení stop při řešení kriminálního případu. Vždyť i zde dojde k jistým machinacím, podvodu a zradě… Když se ovšem čísla objeví v další části na stolcích, pak je jasné, že tvůrci odkazují na takzvaný speed-dating, kdy má každá dvojice omezený čas na rychlé seznámení.
Velmi zdařilá je scéna Lucie Škandíkové. Celá laděná v růžovém. Ve své podstatě velmi minimalistická. Dominantu tvoří diskotéková koule, resp. srdce. Nablýskané pozlátko povrchnosti, nahodilosti a hlavně nestálosti. Scénu výborně doplňují kostýmy Lindy Boráros. Ocenit lze nafukovací masky maškar.

V rámci celé koncepce vychází jednotliví protagonisté buď jako parodické postavy. Deklamující vtipy, různě se pitvořící, zejména v duchu crazy gangsterek, zamilovaných rodokapsů apod. Zejména zaujme dvojice Dagoberta (Filip Rajmont) a Virgila (Radúz Mácha) při výslechu za použití nafukovacích balónků. Skvostem inscenace je Lucie Brychtová coby Francisca, která provází celou inscenací vynikajícím pěveckým výkonem. V některých pasážích zajišťuje i ruchy v podobě ptactva (kukačka ad.). Celý příběh rozuzlí zásadní radou.
Robert Mikluš coby Benedik rozehrává svou postavu častými pohybovými etudami, a různou hlasovou obměnou.
Lucie Polišenská coby Beatricie vystupuje jako neoblomná žena, velitelka z dívčí války, ale na druhou stranu velmi citlivá a po lásce toužící. Škoda, že nedostala více prostoru svou postavu daleko více rozvinout, Bezesporu představuje velmi nadanou a talentovanou komediální herečku.

Mnoho povyku pro nic režisérky Daniely Špinar představuje skutečně mnohdy mnoho parodie a absurdity. Inscenaci sice zachraňuje zejména závěrečný nostalgický tanec, kdy herci vyzývají k tanci diváky. Bylo opravdu potěšující, že ve finále na jevišti tančili nejen kluci s holkami, ale i kluci s kulkami a holky s holkami a to bezesporu k otevřené společnosti patří.


William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic
Překlad Jiří Josek, režie a úprava Daniela Špinar, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Lucia Škandíková, kostýmy Linda Boráros
Hrají: Lucie Polišenská, Robert Mikluš, Matyáš Řezníček, Saša Rašilov, Jindřiška Dudziaková, David Matásek, Igor Orozovič, Filip Rajmont, Alena Štréblová, Jan Bidlas, Radúz Mácha, Lucie Brychtová

Premiéry 12. a 13. května ve Stavovském divadle, Národní divadlo Praha.

www.narodni-divadlo.cz