Scéna.cz 

Závěr Pražského jara s Ódou na radost

Festival Pražské jaro vyvrcholí v pátek večer v Obecním domě uvedením Symfonie č. 9 s „Ódou na radost“ Ludwiga van Beethovena, díla tradičně spjatého se závěrem festivalu. Slavnostní program, na kterém Českou filharmonii, Pražský filharmonický sbor a čtveřici špičkových sólistů povede německý dirigent Christoph Eschenbach, přinese spojení Beethovenovy hudby s Písní osudu Johannese Brahmse a mistrovskými Atmosphères Gÿorgyho Ligetiho. Zařazením tohoto krátkého, ovšem pro hudbu 20. století zásadního díla se festival připojuje ke světovým kulturním institucím, které si letos připomínají 100 let od Ligetiho narození.

„Lidský duch a jeho touha objevovat, hledat světlo a radost – tak by šlo charakterizovat program závěrečného koncertu, na němž Christoph Eschenbach propojí díla tří různých hudebních epoch,“ charakterizuje koncert dramaturg Pražského jara Josef Třeštík.
Vedle České filharmonie a Pražského filharmonického sboru se na koncertě představí sólisté Simona Šaturová, Lucie Hilscherová, Steve Davislim a Jan Martiník.
„Na opětovnou spolupráci s panem dirigentem Eschenbachem jsem se moc těšila. Právě on stál na začátku mé mezinárodní kariéry a na společné koncerty v Paříži, Hamburgu, New Yorku nebo Granadě se nedá zapomenout. Mnohé z nich patří k mým vůbec nejintenzivnějším hudebním zážitkům,“ říká k umělecké spolupráci sopranistka Simona Šaturová.
Beethovenova Symfonie č. 9 se řadí mezi nejuváděnější festivalová díla, zazněla na Pražském jaru více než osmdesátkrát. Poprvé to bylo v roce 1949 v podání České filharmonie za řízení Ericha Kleibera. Na festivalu se postupně s tímto dílem představily světové dirigentské osobnosti jakými byli a jsou Zubin Mehta (1963), Lorin Maazel (1985), Vladimir Ashkenazy (1988) nebo Leonard Bernstein (1990). Naposledy slyšelo Devátou Symfonii festivalové publikum v roce 2010.

Christoph Eschenbach patří mezi žijící legendy dirigentské taktovky. Rodák z Vratislavi za války osiřel a vyrůstal u příbuzných v Aachenu. Uměleckou dráhu zahájil jako úspěšný klavírista. Za podpory Goerga Szella a Herberta von Karajana začal účinkovat jako dirigent a stal se jedním z nejúspěšnějších ve své generaci. Během padesát let trvající kariéry byl šéfdirigentem významných těles, jakými jsou Tonhalle Zürich, Orchestre de Paris či Philadelphia Orchestra, a řídil všechny významné světové orchestry včetně Berlínských i Vídeňských filharmoniků. Od roku 2019 do konce aktuální sezony je hudebním ředitelem berlínského Konzerthausu.
Eschenbachův umělecký profil charakterizuje neutuchající umělecké hledání, spolupráce s těmi nejlepšími umělci i podpora mladých talentů. Je mu připisován „objev“ takových hudebníků, jakými jsou klavírista Lang Lang, houslistka Julia Fischer nebo violoncellista Daniel Müller-Schott. Na Pražském jaru se představil poprvé coby klavírista 25. května 1968, kdy pod vedením dirigenta Carlose Kleibera a se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK předvedl Koncert pro klavír a orchestr a moll Roberta Schumanna. Radioservis a Pražské jaro loni tento koncert vydali v rámci své edice Gold Edition III.

Pražskojarní večer otevřou Ligetiho novátorské Atmosphères, skladba, o níž lze s nadsázkou říci, že ji každý slyšel, ale málokdo o tom ví. Jedno z nejdůležitějších děl témbrové hudby, kde barva zvuku slouží jako nejdůležitější stavební prvek, použil režisér Stanley Kubrick ve slavném filmu 2001: Vesmírná odysea. Program bude pokračovat Písní osudu pro sbor a orchestr, ve které Johannes Brahms zhudebnil básnický text Friedricha Hölderlina oscilující mezi nebeskými výšinami a lidským utrpením, aby vyvrcholil Beethovenovou monumentální symfonií s Ódou na radost Friedricha Schillera v poslední větě.
Program a obsazení Závěrečného koncertu Pražského jara 2. června je totožný s koncertem nazvaným Beethovenova Devátá o den dříve 1. června.