Scéna.cz 

Architektura VII. Dne

Věc pro nás takřka nepředstavitelná - dobrovolníci, kteří se scházejí ve svém volném čase, sbírají peníze, shánějí pokoutně materiál, architekti sklánějící se nad projektem po pracovní době, aby společně vybudovali - nikoliv dětské nebo fotbalové hřiště nebo něco podobně společensky hodnotného ale - kostel! Možná ještě tak opravit nějaký místní křížek nebo kapličku avšak pustit se do takové náročné stavby - to se může přihodit jen v Polsku a potvrzuje to u nás obecně známý postoj Poláků k víře nehledě na režim. Nakonec jak sami Poláci říkají i komunisté byli věřící, i proto se boj proti náboženství v Polsku nevyostřil do té míry jako u nás.

O tom všem vypráví současná výstava Architektura VII. Dne v Centru současného umění DOX. Mezi léty 1945 až 1989 bylo v Polsku z odpadových a načerno získaných materiálů postaveno více než 3 700 kostelů – největší počet v celé Evropě! - jako projev religiózního smýšlení ale také jako protest proti vládě. V nových průmyslových centrech vznikajících v poválečném Polsku podle ruského vzoru chyběly přirozeně kostely. Farní komunity proto začaly budovat vlastní svatostánky ale i místa pro setkávání a upevňování narušených mezilidských vztahů. Zpočátku s velkým rizikem, že stavby budou zastaveny, což se samozřejmě přihodilo v mnoha případech v šedesátých a sedmdesátých letech. Nejvíce se stavělo hlavně z iniciativy protivládní Solidarity v osmdesátých letech, kdy režim přivíral oči, aby se udržel u moci a stavby kostelů nebyly povolovány ale ani zakazovány.

Na jejich výstavbě se podíleli talentovaní architekti a řemeslníci. Namísto továrních prefabrikátů, které konstrukci urychlovaly, se kostely stavěly pomalu. Farníci se scházeli o sobotách, stavbě věnovali všechen volný čas a přispívali drobnými částkami. „Takový kostel během výstavby prorostl do historie místní komunity, stal se místní legendou“, vysvětluje jeden z organizátorů výstavy Kuba Snopek. „Kostely často vznikaly jen za použití lopat, kbelíků a košů, které se vytahovaly po laně, protože velké stavební stroje patřily státu a nebyly zapůjčovány soukromníkům.“, dodává Iza Cichonska. Stavebníci tak byli nuceni vym ýšlet různé „zlepšováky“ a stavby se účastnili stovky pracovníků koordinovaných lidmi z horských oblastí.
Budování kostelů dokumentují na výstavě četné fotografie s popiskami umístěné symetricky na panelech a doplněné komiksovými obrázky k jednotlivým tématům – stavební metody, financování atd.
Způsob budování polských kostelů za socialismu je přímo fascinující a může být inspirativní nejen pro komunity věřících ale i pro historiky, kteří si stále lámou hlavy s tím, jak se budovaly pyramidy a jiné monumentální stavby starověku. Tou nejefektivnější technologií se ukazuje být koherentní společenství a jeho pevné přesvědčení o smyslu, jeho víra.
Výstava Architektura VII. dne pořádána za spolupráce s Polským institutem v Praze, probíhá v holešovickém DOXu do 22. května 2017.