ON-LINE - Detail příspěvku
Čistá pohlednice z Amsterodamu
autor: archiv divadla
Kde leží divadelní konvence, co je přijatelné, čemu může být rozuměno a co může být přijato? Holandští studenti prezentovali svůj výraz, gesto, řeč, asociace, a především myšlení. Viděl jsem v Amsterdamu několik představení a styl toho večerního byl holandský, stejně jako vciťování se do Hamleta je vlastní nám.
Nemávejme rukou a srovnejme. Český herec si potřebuje myslet, že cítí jako Hamlet. Že je schopen spontánně reagovat jako Hamlet. Většinou vytváří charakter (existuje hrozba vzájemné podobnosti) a jím Hamleta interpretuje. Tato cesta je osvědčená, zcela legitimní, a především funkční. Jiný herec (holandský, německý) o charakteru nepřemýšlí. Většinou (slovo \"většinou\" používám v obou případech záměrně) zůstává sám sebou, neinterpretuje, tvoří vlastní podobu postavy. Režisér od něj nevyžaduje pocity Hamletovy, ale jeho . Tato cesta je zcela legitimní a naprosto funkční. U nás ovšem není osvědčená, hledáme a budeme ji hledat. Amsterodamské publikum zná cesty obě. Srovnali jsme - a kdo z nás má pravdu? Čí forma sdělí víc, co nás víc ovlivní? Já se kvůli svobodě hledání prostředků a kvůli větší interaktivitě přikláním k holandskému modelu.
A teď k samotným představením. Neříkám inscenacím, protože to u většiny Nečechů vyvolává jiné konotace. Včera večer jsme v CEDu viděli spíš performance. Obě části byly dramaturgicky velmi dobře zvoleny. V první nám Joyce Chamaoun dramatickou formou \"stand up comedy\" napůl vyprávěla a napůl hrála příběh syrské dívky. Svůj příběh závažného tématu. Druhou část jsem četl jako sen o obyčejném životě venkovanky. Beze slov, pouze s jednou písní, ráno vstala, obstarala dobytek, vykonala ranní potřebu a pak šla pro vodu.
Stand up comedy známe z českých kolbišť třeba od Miroslava Donutila. Chvíli vypráví, chvíli předvádí scénky ze svého života. U obou hraje důležitou roli vtipnost projevu a jeho teatrálnost. Joycin projev ale chápu divadelněji třeba i díky ostřejšímu kontrastu mezi vtipnými a vážnými situacemi.
Nápis \"Drama Queen\" na tričku zastupoval kostým. Joyce ale hrála sebe samu, a tak to asi kostým nebyl. Nebo byl? Královna dramatu vzpomíná na své mládí, na dobu, kdy žila bez hodinek, na krásná místa, jež nejsou. Postupně proniká k problému křesťansko-muslimského soužití v Sýrii, bojí se krve a ví, že s nenávistí se člověk nerodí. Lidský život stylizovaný do kamikadze přirovnává k výkalům, která jedním tahem splachujeme.
Po ní přicházejí Leela May Stokholm a Marcello Windolph. Leela komunikuje pohybem, zvuky a zpěvem. Marcello experimentuje s kontrabasem a provokuje ji. Asociativní divadlo je náročné, velmi otevřené a tvůrčí.
Amsterodamští mě přesvědčili, že lze podobné skutečnosti vyjádřit jiným způsobem.
Jiří Honzírek
TIP!
AKCE ONLINE - Přehled příspěvků
SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2003
13.4.2003 - 13:04
Anton Pavlovič Čechov – Platonov
12.4.2003 - 12:04
Z farmy do bahna
12.4.2003 - 12:04
Finská žízeň po tématu
12.4.2003 - 12:04
Tel Aviv - Farma, Bahno
12.4.2003 - 12:04
Smysl hledání
11.4.2003 - 23:04
Přišly menší potíže
11.4.2003 - 12:04
Čistá pohlednice z Amsterodamu
11.4.2003 - 12:04
Iva Pazderková, Kristýna Hessová a Tereza Palková
11.4.2003 - 12:04
Ach jo!
11.4.2003 - 12:04
Amsterdam - čistý
11.4.2003 - 12:04
Besídka – Běsítka
10.4.2003 - 18:04
Prasátka neposlušná, co s vámi!
9.4.2003 - 17:04
Sloupek plný očekávání
8.4.2003 - 16:04
Hana Krejčí host Nethovorů 10.4.2003
8.4.2003 - 16:04
Na festivalu hosté z Bulharska a Izraele
Fotogalerie akce
reklama