Scéna.cz 

Soutěž s Městskými divadly pražskými

platnost:

od 15.4.2013 do 5.5.2013

Sen čarovné noci

Městská divadla pražská uvádějí inscenaci SEN ČAROVNÉ NOCI - divadelní metaforu věčně proměnlivého světa. Oblíbené téma Shakespeara-dramatika, jímž je protiklad života a divadla, skutečnosti a snu, v této hře dospělo ke své mistrovské podobě.
V českých zemích znají tuto hru diváci především pod názvem Sen noci svatojánské. První český překladatel hry František Doucha, zřejmě inspirován německým překladem, dal hře odpovídající libozvučný název Sen v noci svatojánské (1855), který se (bez předložky „v“) v českém prostředí ujal. Tajemná, kouzelná noc před svátkem Jana Křtitele je tradičně spojená s pohanskými obyčeji a rituály odpovídajícími atmosféře hry. Problém je ale v tom, že se děj podle přímých odkazů v textu odehrává na přelomu dubna a května. Jiří Josek se ve svém novém překladu rozhodl tento chybný mýtus odstranit, a proto zvolil název Sen čarovné noci.
Ve Snu čarovné noci se Shakespearovi podařilo spojit domácí folklorní tradici s antickou klasikou, dvorskou pastorálu s lidovou burleskou, nevázanou legraci či duchaplný vtip s neodbytným vědomím konce lidské existence. Ze všech Shakespearových her je tato snad nejvíce založena na ozvucích anglického folkloru. Autorovi se tu podařilo skloubit zdánlivě neslučitelné. Vypráví souběžně tři příběhy, které by se za normálních okolností nikdy neprotnuly a jejichž společným jmenovatelem je láska. Její různé podoby a projevy se vzájemně střetávají a zrcadlí a dodávají hře i přes veškerou její rozmanitost vnitřní jednotu.
Inscenaci připravujeme v premiéře nového překladu Jiřího Joska.

Rváč

Turgeněvova romantická povídka se pro dramatika Antonína Mášu stala východiskem k strhujícímu dramatu o ženě mezi dvěma muži. Máša Pěrekatovová, mladá a obletovaná dáma, řeší dilema, jestli dát své srdce mladému poručíku Kistěrovi, vzdělanému, kultivovanému muži, anebo rytmistru Lučkovovi, muži se špatnou pověstí. Oba tito tak rozdílní muži jsou navíc dobrými přáteli, pro které láska ke stejné ženě představuje těžkou zkoušku. Mášino váhání postupně vtahuje do milostného trojúhelníku další aktéry a ústí v nevyhnutelné – souboj hlavních hrdinů, který je zároveň soubojem dvou vůlí a dvou rozdílných životních principů. Turgeněv je vedle Puškina dalším z velikánů ruského romantismu, mistrem v tom, jak zachytit záchvěvy lidského srdce, mapovat tajemná emocionální hnutí a dokumentovat zrod i zánik vzájemných lidských vazeb.