Scéna.cz 

Dorůžka a Wyleżoł vydávají téměř čistě akustické album

Nové album kytaristy Davida Dorůžky nazvané When the Child Was a Child vzniklo ve spolupráci s trojicí renomovaných polských hudebníků – Piotrem Wyleżołem (klavír), Michałem Barańskim (kontrabas) a Michałem Miśkiewiczem (bicí). Unikátní sestavu doplňuje ve dvou skladbách debutové vystoupení mladého harmonikáře Nicholase Patu. Album hudebníci natočili ve Varšavě v září 2024 a představuje návrat k téměř čistě akustickému zvuku. Nahrávka spojuje inspiraci jazzovou tradicí s prvky lidové hudby a zahrnuje i překvapivou interpretaci skladby amerického multiinstrumentalisty Sufjana Stevense. Inspirací pro název se stal legendární film Nebe nad Berlínem režiséra Wima Wenderse. Album vyšlo na labelu Bivak Records. Celá formace jej pokřtí v rámci festivalu JazzFestBrno 21. května 2025 v Cabaretu des Péchés, jako předkapela zahrají mladí polští Helicopets. Vstupenky jsou k dostání v síti GoOut.
Křest proběhne rovněž o den později 22. května v klubu Jazz Dock v Praze.

„Díky své emocionální hloubce, instrumentální virtuozitě a neotřelé kombinaci žánrů je deska When the Child Was a Child dílem, které osloví nejen milovníky jazzu, ale i široké publikum,” láká umělecký ředitel festivalu JazzFestBrno a zároveň A&R labelu Bivak Records Vilém Spilka. Členy kapely spojuje dlouholeté přátelství a spolupráce na mezinárodních pódiích. Hudba na albu zaujme svou lyrickou melodičností, písňovou přímočarostí a optimistickým nádechem, který kontrastuje s rockově elektrickým zvukem předchozí desky Andromeda’s Mystery.
Nejsilnější inspirací pro vznik nahrávky se stala Dorůžkova rodina a sledování dětství jeho dvou dětí. „Ale také vzpomínky na mé vlastní dětství. Skladbu Sufjana Stevense Eugene jsem znal a hrál už nějakou dobu a jelikož se též silně váže k jeho dětství, ukázalo se velmi přirozené ji na album též zařadit,” dodává. Název alba inspirovaný snímkem Wima Wenderse pak vznikl velmi přirozeně: „Film Nebe nad Berlínem jsem poprvé viděl před více než 20 lety a ten první verš, stejně jako celá atmosféra, se mi silně vryly do paměti. Jak mé dvě děti rostou a vnímám, že dětství je nakonec jen krátká a pomíjivá část života, cítil jsem potřebu tyto dojmy a prožitky někde zachytit. A v průběhu práce na albu mi znovu vytanul na mysli film Wima Wenderse a vše do sebe najednou úplně zapadlo.”

Jde již o osmé Dorůžkovo album: „Mám pocit, že všechna ta alba se od sebe hodně liší. V něčem mám ale dojem, jako kdybych se vracel ke své první desce Hidden Paths. Možná to bude určitou melancholií, zvukovou jednoduchostí a také snahou, aby kompoziční i improvizační aspekt byly v ideální rovnováze,” říká. Spolupráci s polskými hudebníky a nahrávání ve Varšavě David Dorůžka vysvětluje: „S Piotrem i oběma Michaly se znám zhruba 20 let. Velmi intenzivně jsme spolu hráli v řadě sestav, akorát nikdy předtím v téhle konkrétní. Rovněž v Polsku jsem už natáčel mnoho desek jako sideman, ale nikdy vlastní desku. Všichni tři jsou špičkoví hudebníci světové úrovně, velmi zkušení a zároveň neuvěřitelně citliví v každé hudební situaci. A kromě toho všeho mám pocit, že se nám podařilo naladit se v téhle sestavě velmi rychle na stejnou hudební vlnu. A to je pro mě nakonec v každé kapele ta úplně nejzásadnější věc,” uzavírá Dorůžka.