Scéna.cz 

Soutěž s Baletem Národního divadla Praha

platnost:

od 17.10.2004 do 27.10.2004

Poslední představení komponovaného večera Zpěvy země

Balet Národního divadla naposledy uvede 3. listopadu 2004 v 19.00 ve Stavovském divadle komponovaný večer s názvem Zpěvy země zahrnující tři rozdílné choreografie současných tvůrců – Nacha Duaty, Stijna Celise a Petra Zusky.
Jardí Tancat - katalánský venkov, krajina dětství, vzpomínek a představ, podmanivá hudba Marie del Mar Bonet nesoucí v sobě drsnost i malebnost španělského prostředí, plynulý a nikde nekončící tok pohybů, energie vycházející z gest a záchvěvů těla. Black and Blues – pulsující synkopický rytmus, žena - muž, život - smrt, žal – štěstí, samota – jednota, vzpomínky – očekávání, minulost – budoucnost. Mezi horami – On a Ona, výpověď o pláči, radosti, nenávisti a lásce, zoufalství a naději.
Téměř po dvou letech se balet Národního divadla rozloučí s tímto představením a své sbohem přijde vyslovit i skupina Čechomor, která vystoupí na scéně Stavovského divadla živě!

V komponovaném večeru Zpěvy země při derniéře vystoupí skupina Čechomor

Komponovaný večer baletu Národního divadla Praha Zpěvy země se odehraje ve středu 3. listopadu 2004 naposledy na scéně Stavovského divadla. o choreografii Jardí Tancat její tvůrce Nacho Duato prohlásil: „Když mi má sestra dala písně Marie del Mar Bonet, rozhodl jsem se je udělat. Atmosféra hudby mi byla tak blízká... Jardí Tancat se mi dělala lehce. Sestra Lola mi jednou řekla, že Jardí Tancat byla prostě inspirací od Boha. Možná, že měla pravdu. Jardí Tancat vznikla v pravý moment, se správnými lidmi, v patřičné atmosféře – a to mě přivedlo k nefalšované výpovědi.“
Další část večera tvoří Black and Blues na hudbu Bobana Markoviče, György Ligeti a Koen Vandenhoudta. “Všechno začalo cikánskou hudbou Bobana Markoviče. Je to hudba pro dechové nástroje, která má velmi zemitý a smyslový charakter. Základní pocit se odvíjí od jednoty žalu a štěstí.
Pulsující synkopický rytmus rozptyluje smutek, a dává tak prostor lehkosti a překypující radosti. Black and Blues lze chápat jako metaforu protikladných sil, které ovládají náš život, “ přiznává choreograf Stijn Celis.
“ Mezi horami leží údolí. Mezi dvěma dny noc a život vystřídá smrt. Ale je něco mezi životem a smrtí? Možná, že ti dva tam někde mezi horami už to vědí...,“ uvedl autor této choreografie o poslední části veřera - Mezi horami.